© MUCÍKŮV PŘÍBĚH

Denisa Mišinová

KAPITOLA 1.

ZVERIMEX

Milá morčata, dřív, než začnu vyprávět svůj příběh, měl bych se představit-jsem hladkosrsté morče a v lidské řeči mi říkají Mucík,což prý znamená něco jako miláček. Bydlím v malém rodinném domku, mám vlastní klec a v létě mi patří dokonce i výběh na zahradě. Ale aby jste pochopili musíte si vyslechnout celý můj příběh...

Chvíli po narození mě krutě odtrhli od mámy a zavezli na neznámé místo plné divných tvorů v přecpaných klecích. Že se jedná o krámek se zvířaty, jsem zjistil teprve později. Jedinou vaší nadějí zde je čekat, až se objeví velký tvor – člověk – a odnese si vás do další klece, kde ale s největší pravděpodobností už budete navždy sám. Což pro některé chlupáče, jako například ty uvztekané hamouny křečky, je to nejlepší co je může potkat. Pro nás morčata je samota tím největším trestem, my jsme totiž zvířátka družná a vždy si máme o čem povídat - tak tohle všechno jsem se dozvěděl až později. Ze začátku jsem byl totiž v pořádném šoku.

Cesta do krámku byla nepohodlná, a když mne konečně položili do klece, ještě dlouho se má citlivá ouška nemohla vzpamatovat z té spousty vrčivých zvuků. A ke všemu ty podivné pachy! No, morčata, to vám povím - jedna hrůza! Když jsem se uklidnil, začal jsem prozkoumávat své vězení. Jako první upoutala moji pozornost samozřejmě miska. Prohlédl jsem si její obsah - tedy,nic moc: ovesná směs, pár slunečnicových semínek, ale kde jsou mé oblíbené křupinky?

A kde je mrkvička a jablíčko? Potom jsem vyhledal pítko, po té jízdě v bedně jsem dostal obrovskou žízeň. Se zájmem jsem očichal špičku pítka:brr, ta voda tedy určitě není čerstvá! Najednou jsem si uvědomil, že mne někdo sleduje. Nebyl jsem v kleci sám! V šeru jsem rozeznal pár tlustých morčat, jak se líně povalují v seně a se zájmem si mě prohlíží. To, které bylo nejblíže, mne oslovilo:„Hej, maličký, pojď k nám.“ Když jsem se ani nehnul, jen vyděšeně civěl na ty macky, ozvala se nějaká samice: ,,Podívejte, jak je vylekaný. Já se o něj postarám.“Uslyšel jsem šelest sena a za chvíli jsem spatřil štíhlou morčici s šedě zabarveným kožíškem a černýma očkama, jak si ke mně vykračuje houpavým krokem. Mé srdíčko zaplálo vzrušením: ,,Máma!“ - kvíkl jsem a běžel k ní. Máma to ale nebyla, přesto si mne odvedla ke svému vyhloubenému místečku v seně. Přitiskl jsem se k jejímu hebounkému kožíšku a vyčerpáním usnul...

MUCÍKŮV PŘÍBĚH

KAPITOLA 2. - PŘÁTELÉ

19.04.2012 01:14
Kapitola 2 PŘÁTELÉ Náhle mne probudil neočekávaný hluk. Otevřel jsem svá ospalá očka a zjistil, že v kleci to přímo vře životem. Všechna morčata se cpou u misky a kvičí, co jim síly stačí. A pak jsem spatřil obrovskou packu bez drápků, jak se vznáší nad hlavami pištících morčat a...

KAPITOLA 3. - DOMA

19.04.2012 01:18
Kapitola 3 DOMA Najednou mne něčí packa jemně uchopila a položila do čistotou vonící klece. Jenže tu vůni narušoval ještě jiný pach, mému čumáčku daleko příjemnější. Pak jsem uviděl dvě očka, jak mne pozorují z budky. ,,Kdo jsi?“ - otázalo se mne to stvořeníčko. Než jsem stihl odpovědět,...

KAPITOLA 4. - RVÁČI

19.04.2012 01:19
Kapitola 4 RVÁČI Jak jsem řekl, Malá byla má nejlepší kamarádka. Povídali jsme si spolu, zpívali (což mého člověka přivádělo k šílenství), hráli na honěnou, skotačili, otírali se o sebe čumáčky… ale byly i chvíle, kdy jsme se zrovna nepohodli. Většinou jsem to pak slíznul já. Jako...